Historie ochotnického divadla sahá až do samého závěru minulého století. Už tehdy se v našem městě hrálo divadlo, ovšem ne organizovaně. První doklady o spolkové činnosti se datují z konce roku 1907, kdy vznikl Spolek divadelních ochotníků, jehož členové dokázali odehrát až 8 her ročně. Přihlédneme-li k potížím s rakousko-uherskou cenzurou, je jasné, jaké obětavosti od všech členů si tato práce vyžádala. Mimo divadelní představení pořádal spolek i výlety a taneční zábavy. Na každé představení se muselo postavit jeviště z prken, hrálo se při petrolejových lampách a návštěvnost si herci zajišťovali osobním zvaním po domech. Po vzniku československého státu v roce 1918 se, tak jako všechny ochotnické spolky i hornocerekevský, přejmenoval na Jednotu divadelních ochotníků a stal se členem Ústřední matice divadelního ochotnictva československého. Hrálo se s velkým nadšením a nic nevadilo, že stále ještě na jevišti z prken - na tzv.kozách či sudech. Hodně představení se odehrálo v přírodě - v Plaňanech a na Hůrce. Hráli se kusy jako Naši furianti, Lucerna, Vojnarka, Jízdní hlídka, Pasekáři, Paličova dcera, Jak přišla basa do nebe, Matka a další a další.. Později se už ovšem hrálo na stálém jevišti, které bylo zřízeno spolu s pěkným sálkem v hostinci u Jarolímků. Je na místě připomenout zde alespoň některá jména těch nejstarších členů, která se dochovala v kusých dokladech - Karel Matějka, Karel Pech, Leopold Matějka, Libuše Hadravová-Šotková, František Venkrbec, Ludmila Hrušková, Bedřich Jelínek, Alois a Jan Lhotský, Marie Palasová, Karel Palas, Václav Spurný a další. Mnozí z těchto jmenovaných přivedli k ochotnickému divadlu i své děti. Tak postupně přebírala štafetu ochotnického umu nová generace. Křídla jejich elánu a nadšení však zlomila fašistická okupace a tak Naši furianti v režii V.Spurného v roce 1941 byly poslední hrou až do konce 2.světové války.Okamžitě po osvobození se ochotníci pustili s obrovskou chutí do práce a již v listopadu 1945 hráli v režii J.Bartůňka Mraky na nebesích. Současně se připravovaly dva pořady scének a skečů na mikulášskou a silvestrovskou zábavu. To již byla záležitost mladých ochotníků pod režijním vedením Karla Pecha a Rudy Šmída. Tito dva výborní a obětaví režiséři vedli mladou nastupující generaci ochotníků natrvalo. Opět jmenujme z tehdejších "kandrdasů" alespoň některé - Bedřich Jelínek, Jan Kubů, Václav Vopálka, Jan Svoboda, Ludmila Kleinová, Jiří Tománek, Růžena Povolná, Jaromír Dušejovský, Jiří Klubal, Miloslav Vaněk a mnoho dalších. Hrál se Zlý jelen, Šťastní otcové, Starosta Stillmondský, Filosofská historie, Muziky, muziky. V přírodě na sportovním hřišti se hrála M.D.Rettigová. Poslední hrou na jevišti u Jarolímků byl v roce 1957 Dobrý voják Švejk. Pak se na 10 let činnost ochotníků zastavila. Sál u Jarolímků byl zrušen a nový moderní kulturní dům se teprve stavěl. Po jeho dokončení se v něm ochotníci poprvé představili v roce 1967 Jiráskovou Kolébkou. Z nového kulturního stánku, vybaveného velkým, moderním jevištěm s vynikající technikou, měli všichni obrovskou radost. V roce 1968 se hráli dvě hry - Ženský zákon a Pražský žid. V dalších letech to pak byly Čekanky, Samota, Právo na hřích. V roce 1971 byla Jednota divadelních ochotníků zrušena a začalo se hrát pod názvem Ochotnický kroužek při Osvětové besedě. O tři roky později utrpělo naše ochotnické divadlo těžkou ztrátu úmrtím vynikajícího režiséra a dobrého člověka Karla Pecha. Režisérské žezlo převzal Ruda Šmíd, bohužel nakrátko, protože již v roce 1977 také zemřel. Potom nastalo dlouhých 12 let nečinnosti, ve kterých se zdálo, že se již ochotnické divadlo v Horní Cerekvi nikdy nevzpamatuje. Na konci roku 1985 svitla nová naděje. Do Horní Cerekve se již dříve přistěhoval učitel Jan Žižka, důchodce, ale zkušený režisér a hlavně zanícený ochotník. Ten se ujal nelehké práce - oživení ochotnického divadla. V lednu 1986 se konala první schůzka přípravného výboru. Jeho členové Jan Žižka, Ludmila Kaplanová, Jindřich Šmíd, Stanislav Novák, Marie Filipová, Jiří Klubal, Zdena a Jan Svobodovi měli za úkol zaktivizovat další členy a hlavně získat nové, mladé herce. A to se opravdu podařilo. V květnu 1986 byla odehrána dvě zdařilá představení Našich furiantů, které zhlédlo více jak 1200 diváků !! Tito vytvořili hercům skvělou atmosféru a dokázali tak, že o ochotnické divadlo v Horní Cerekvi je a bude i nadále zájem. Nejdůležitější ale bylo, že se podařilo získat hodně mladých i dříve narozených nadšenců, kteří pod vedení Jana Žižky odehráli v dalších sedmi letech tato představení - Město šťastných lásek, Lumpaci Vagabundus, Jedenácté přikázání, Senohrabské grácie, Charleyova teta, Napoleon z Doubku, Sládci. V roce 1994 se ujal režisérské taktovky místních divadelníků Jaroslav Zelenka ml. pod jehož vedením nastudovali hornocerekevští ochotníci v dalších letech veselohru Muž na talíři, poučnou historku Pražské tetinky a jejich spustlé mravy, historickou hru Lucerna, veselohru Bejvávalo aneb loupežníci na Chlumu, pohádkovou veselohru Hrátky s čertem, operety  Na tý louce zelený a Nejlíp je u nás a humornou frašku se zpěvy Z českých mlýnů. Ze vzpomínek, vyprávění a pozdější dokumentace Věry Matějkové upravil Ing.Jaroslav Andrle.